Vodní záludnosti:

Dědek, žába, mrož a podobně
Balvan zákeřně ukrytý těsně pod hladinou, navíc v místě, kde řeka stojí a tedy přítomnost kamenu je zaregistrována až nárazem lodi.

Karfiol
Prudký vývěr vody směrem k hladině. Vznikne nárazem tekoucí vody na větší překážku pod hladinou (kámen a podobně), ojediněle může vznikat i za zatáčkama. Objevuje se spíše na vodnatějších tocích. Loď při najetí na karfiol se chová nestabilně.

Válec
Vzniká pod jezy při vyšších průtocích vody, když voda padající z jezy narazí na překážku či profil dna, prudce vyvěrá na povrch a vrací se zpět pod jez. Více informací je v pojednání o jezech. Nebo vodácký klub :-)

Vracák
Zpětný proud, vzniká vedle hlavního proudu, většinou za přepážkou, pod zdí šlajny či ve vnitřní straně zatáčky. Většinou slouží k zastavení, pro méně zkušené posádky znamená, že žene loď zpátky pod jez, do vrbiček, na kameny. Méně zkušené posádky se při vjezdu do vracáku při nedostatečném či nevhodném náklonu cvaknou.

Volej
Dlouhý úsek stojaté vody, většinou nad jezem či přehradou. Délkou voleje, množstvím komárů a pálícího sluníčka jsou trestány hříchy vodáka spáchané mimo vodu.

Zabalák
Vysoká vlna se zpětnou rotací - postrach otevřených lodí. Vzniká především na koncích šlajsen a v silných peřejích.


Vodácké vybavení:

Bagáž
Všechna vodákova zavazadla. Jejich obsah je z jedné strany ovlivněn vodákovou zkušeností, z druhé strany jeho fantazií. A z další strany také například nařízením vedoucího nebo velikostí přiděleného báglu.

Bágl, loďák
Pytel z impregnované látky, velikosti pouzdra na cigarety až velikosti dospělého muže. Všechny typy jsou vybavené více či méně dokonalým zdrhovadlem proti vniknutí vody nebo proti vysypání věcí. Do pytle se strkají všechny věci, které vodák vlastní. Ty nejpotřebnější zpravidla až na dno.

Háček, hák
Člen posádky sedící na lodi na přední sedačce, především nezkušený začátečník. Jeho úkolem je pádlovat, nekecat a poslouchat příkazů kormidelníka. Ale také jako první vjíždí do vrbiček, vybírá vodu z lodi, vyskakuje na břeh či přímo do vody, aby přidržel loď kromidelníkovi, aby mohl nastoupit či vystoupit. Jeho hlavním úkolem je státi se zkušeným kormidelníkem a mohl vychovávat další háčky.

Házečka
Prostředek záchrany, základní kámen bezpečnosti na vodě. V pytlíku nahoře patřeném zdrhovadlem je smotáno plovoucí lano. Někdy pytlík bývá opatřen karabinou. Funguje tak, že konec lana je uchopen zachráncem a pytlík s otevřeným zdrhovadlem je hozen nad tonoucího - zpravidla nejjednodušší a nejrychlejší způsob jak dostat tonoucího z válce pod jezem.

Hop-šňůra
Krátké pružné lano upevněné na vestě, na konci opatřené karabinou. Slouží k zachycení plovoucí lodi nebo pádla, případně i plovajícícho.

Kolejda
Chatrnější či bytelnější konstrukce uzpůsobená na převoz lodí. Dříve hojně využíváno na přepravu lodí z nádraží k řece a naopak. V dnešní době aut a vleků jsou k vidění zřídka.

Kormidelník, kotrčník, zadák
Po všech bozích a mocných silách je nejdůležitější osobou v posádce. Jemu je podřízený háček, řídí loď a udílí příkazy, potlačuje vzpoury háčků. Rozhoduje o běžných záležitostech vodáckých putování, jako je výběr tábořiště, nákup potravin, především rumu a i délku ujeté trasy a služeb při škrábání brambor či mytí nádobí.

Koňadra, koníčkovací šňůra
Provaz uvázaný ke špicím lodě, slouží k uvazování lodí u břehu, přetahování mělčin či jezů a podobně. Nikdy na ní nevážeme uzly a ani na ní nic nepřivazujeme.

Porcelán
Další člen posádky, který je nouzově převážen na kratší či delší vzdálenost. Háček i kormidelník jedou s porcelánem opatrně, neboť ten nepádluje a má dosti času kritizovat jízdu. Naopak kormidelník má za povinnost neustále okřikovat porcelána, aby se nevrtěl a nezvyšoval nestabilitu lodi a psychické pohody háčka i kormidelníka.

Přilba, kýbl
Přilba chránící hlavu, pro jezdce na zavřených lodí nutností. Ikdyž se najde hodně hazardérů jezdící bez ní.

Šprajc
Příčná výstuž na otevřených či polokrytých lodích, převážně ze dřeva či z duralu. Slouží především ke zpevnění konstrukce lodi, ale také k uvazování bagáže, k vytahování lodi z vody a v určitých okamžicích brání kormidelníkovi, aby se rozeběhl na provinilého háčka (viz vodácké desatero - háček může za všechno!!)

Šprajda, špricka, sukýnka, špricdeka, komínek
Na otevřených lodích impregnovaný potah chránící vnitřek lodi před cákajícími vlnami. Na krytých lodí (kajaky, singly, ameriky) slouží k více či méně neprodyšnému uzavření otvoru v lodi. Šprajdy bývají v dnešní době především neoprénové.
Vesta, plovačka
Plovací vesta nadnášející plovajícího. Pro mládež do 15-ti let povinná, v novém návrhu zákona se uvažuje o 18-ti leté hranici.


Ostatní vodácké termíny:

Cvaknutí, čochtan, krysa ,převrhnutí, prásknutí
Okamžik, kdy bez souhlasu posádky došlo k převrácení lodi a k jejímu nedobrovolnému opuštění posádkou. Je na posádce, jak si pak poradí s lodí plnou vody, plavající neuvázanou bagáží a jiným vybavením. Většinou sklízí ovace čumilů na břehu a posměch svých kamarádů.

Němčour, Helmut, kuchař, vařečkář
Parodie na vodáka - především osoba s vybavením z půjčovny, vyznačuje se křečovitým držením pádla za dřík (ve stylu vařečky), vysoko vytrčená kolena a nepřirozený posez na sedačce, v očích děs spojený s výkřiky "Gertruda, hilfe". Tento popis vychází z autentických zážitků na Vltavě pod Vyšším Brodem.

Co je to házečka?

Házečka (házecí pytlík) je plovoucí lano z polypropylenu, o průměru min. 8, raději 10-12 mm, délky 10 až 20 m (výjimečně delší) v pytlíku z tkaniny výrazné barvy s kouskem pěny. Na konci lana připevněném k pytlíku je oko vyztužené pro lepší uchopení. Podobně bývá většinou zakončen i druhý, volný konec lana. Někteří zkušení borci dávají přednost tomu, když druhý konec lana zůstává bez smyčky (tzv. clean-line-concept), aby při záchraně nesváděl k nebezpečnému držení házečky pouze v jedné ruce. Výrobci ale zjistili, že takové házečky se špatně prodávají a proto házečku bez uzlů na obou stranách asi jen těžko seženete. Když víte, jak se s ní zachází není to žádný problém, naopak oka na obou koncích dávají zručným záchranářům možnost používat lano oboustranně a tím urychlit manipulaci v případě potřeby rychlého opakovaného použití házečky. To už ale trochu předbíhám.

Délka lana závisí na způsobu použití. Házečky 10-15 m se vejdou do kapsy plovací vesty a stačí na menší toky. Do lodi je možno vzít pytlík s lanem 20-25 m. Delší nemá pro házení význam, dál nelze s dostatečnou přesností dohodit. Na velkých řekách se na raftech a otevřených kanoích občas používají i vaky s lanem 30-35 m, ale jejich konec se připevňuje k lodi. V případě převržení, kdy by plavání s lodí ke břehu bylo velmi obtížné a není možno vylézt zpět do lodi, jezdec doplave s volným koncem lana ke břehu a loď přitáhne. Jen pozor: při tomto způsobu záchrany lano nesmí být nikdy k plavci uvázáno napevno! To ale není běžné použití "lana v pytli".
Důležitý je způsob skládání lana do vaku. Lano musí být poskládáno tak, aby se při hodu volně odmotávalo a neuzlovalo.Špatně smotaná házečka není funkční! Uzavírání házečky bývá řešeno různě, např. šňůrkou se samosvorkou nebo suchým zipem s popruhem nebo jinak. V každém případě je nutné, aby bylo možno pytlík snadno a rychle otevřít i zmrzlýma rukama. Horní část házečky může být ze síťoviny, aby smotané lano lépe vysychalo. Házecí pytlík je třeba stále udržovat v dobrém stavu To znamená nevázat na něm žádné zbytečné uzly, nadměrně lano nenamáhat, není-li to nezbytně nutné, po akci nechat rozmotané důkladně uschnout a teprve potom opět sbalit.
Lano házečky je uzpůsobeno pro záchranu z vody, nikoliv pro slaňování, lezení do skal, tahání lodí apod., ale samozřejmě v případě nouze jej lze i pro tyto účely použít. Házečku je možno použít ve spojení s několika karabinami pro konstrukci jednoduchého kladkostroje i jako lano pro upoutaného zachránce – ale to jen v případě bezpečného jištění ze břehu. Pozor na přecenění pevnosti lana. Pokud dojde při akci k nadměrnému zatížení, je lépe házečku příště nepoužívat pro záchranu a vyměnit ji za novou. Lano z té staré může posloužit pro všemožné přivazování nebo sušení oblečení. Neměl by na něm už ale příště viset život váš ani vašich kamarádů. Na házečkách by měla být uvedena pevnost lana, podle toho je možno odhadnout na co všechno jej lze použít.

Jak házečku správně použít?
Zdá se to na první pohled jednoduché, ale jak se ukazuje mnohdy její použití nezkušeným zachráncem nebezpečnou situaci ještě zhorší a může ohrozit i další vodáky (například lano zachycené pod hladinou může znamenat smrtelné nebezpečí pro nic netušícího plavce i v jinak bezpečném místě!). Každý vodák by měl vozit házečku vždy po ruce, nejlépe v lodi nebo ve vestě (ne ale omotanou kolem těla, pokud k tomu není speciálně určena, tzn. nemá popruh s bezpečnostním zapínáním). V případě nehody zachránce otevře uzávěr pytlíku, odmotá pár metrů lana a připraví se k hodu. Zakřičí na plovoucího nešťastníka a ujistí se, že jej postižený vnímá a sleduje lano! Teprve potom hodí. Házet může spodem nebo horem. První způsob je přesnější, druhým lze dohodit o něco dál.
Bezpečný hod je dobře mířený, to znamená mírně po proudu před plavce (lano na hladině plave pomaleji) a o několik metrů dál (proud lano rychle stahuje zpět ke břehu). Zachraňovaný může míření zachránci usnadnit, když zdvihne obě ruce nad hladinu a rozpřáhne je co nejvíce do šířky – tím zvýší také svoji šanci na rychlé chycení lana. Pokud je záchranářů více, musí spolupracovat a komunikovat, to znamená, že další lano je možné hodit až když je jasné, že to předchozí minulo svůj cíl a plavec na něj nedosáhne. Lano naskládané ve vaku se v průběhu letu odmotává, druhý konec zachránce pevně zajistí (přehozením přes rameno nebo kolem pasu, kolem stromu, za kámen apod.), tak aby byl sám chráněn proti stržení do vody. Tah lana zachyceného zachraňovaným bývá překvapivě silný a nelze jej většinou udržet v jedné ruce nebo bez dobrého jištění, proto je třeba záchranu alespoň párkrát v klidu natrénovat.

Nepovede-li se hod napoprvé a po ruce není další házečka, ještě není nic ztraceno. Je možno rychle do vaku nabrat vodu, aby byl těžší a hodit jej ještě jednou. Druhý hod už nebývá tak přesný a nelze ani dohodit stejně daleko jako se smotanou házečkou, ale na opětovné poskládání lana nebývá čas. Ještě rychlejší a přesnější metoda je použití opačného konce házečky. K tomu je ale potřeba trochu cviku. Při přitahování odmotaného lana zpět jej skládáme v jedné ruce do úhledných smyček o průměru cca 30 – 50 cm, které pak můžeme okamžitě znovu hodit, jakmile máme v ruce dostatečnou délku lana (často bohatě postačí i polovina házečky).

Plavec který házečku chytí by měl mít na paměti, že není moudré držet se oka na jejím konci. S velkou pravděpodobností se lano v okamžiku dopadu na hladinu ještě celé neodmotalo a tak jakkoli pevně se bude jeho konce přidržovat, bude nadále nezměněnou rychlostí pokračovat dalších 5 – 10 metrů dolů po proudu a nechá tak zachráncům dostatek času pro jízlivé úšklebky a vtipné poznámky. Je proto lepší chytit samotné lano a pytlíku si nevšímat. Jak lano držet ukazuje obrázek. Poloha na zádech zajistí přísun kyslíku i v rychlém proudu, kde je také nutné držet lano oběma rukama.

Převzato z www.laviniste.cz