Ahooooojjjj! Tak jsme zase vyrazili na vodu. Tentokrát jsme se rozhodli jet objevovat řeky jihomoravského kraje, v sobotu Jihlavu a v neděli pak Svratku. Krásné počasí slibovalo nezapomenutelný zážitek. Nabalili jsme lodě a potřebné vybavení do našeho nového půjčeného autíčka a vyrazili na cestu. Začátek plavby byl naplánován na tábořiště blízko Mohelenského mlýna, kde se už i v brzkých ranních hodinách nemálo vodáků vydávalo na řeku. Nám zbývalo nafouknout plavidla, udělat přejezdy a hlavně se nezapomenout namazat opalovacím krémem, protože horké ráno dávalo okusit předzvěst pravého letního dne. Řeka přímo vybízela ke koupání, ale i přesto se do ní nikdo z nás dobrovolně neodvážil, protože teplota vody se pod hrází nádrže Mohelna podobala alpským řekám (pro chlazení piva ale jako stvořená).

Řeka Jihlava se vine malebným údolím přírodního parku Středního PoJihlaví. Proplouváte kolem nejrůznějších skalních útvarů, např. skály Baby, které se střídají s překrásnými přírodními scenériemi luk, na kterých se pasou stáda ovcí a hustých neprostupných lesů. Řeka není nijak vodácky obtížná, a proto je jednou z hlavních činností focení, jak posádek člunů, tak již zmíněné krajiny. Plavba nám vesele ubíhala za šplouchání vody, zpívání písniček a neustálého štěbetání některých členů akce. Posádky jednotlivých lodí se střídali v řízení, a tak se nenašel nikdo, kdo by si nevyzkoušel a hlavně nevyužil chvíli, kdy může v klidu odpočívat a opalovat se. Což se taky na většině účastníků podepsalo více či méně připálenými místy na těle :). Řeka Jihlava na námi splouvaném úseku nemá moc jezů, ale ty, které se na řece nacházejí jsou všechny splavné, a tak jsme toho řádně využili a u každého si museli pořídit také fotodokumentaci. Den ubíhal rychleji, než nám bylo milé a s ním se blížil i konec naší plavby. Za jednou z mnoha zatáček na nás číhala zákeřná velká vrba (ovšem ta nepatřila k těm moudrým), která ležela ve vodě natáhnutá snad přes celou řeku. Naše zkušenější posádky jí projely bez problémů až na jednu, které se podařilo zamotat do větví stromů a i když proud v řece byl silný, nemohli se pohnout z místa. Hned jsme jim přispěchali na pomoc, ale již se nedalo zabránit, aby po proudu přijížděli další posádky a lodě a narážely do již vzniklého útvaru, který se podobal hydroprádle v pračce, ze kterého občas vylítávali kusy hydrosvršků a hydrobot. U takto vzniklé až tragikomické situace jsme zůstali snad přes hodinu a snažili se pomáhat nebohým vodákům uvězněným ve větvích.  Po zachranění lidí, lodí, pádel a uplavávajících botek, jsme se konečně vydali na poslední úsek naší výpravy a po docela krátkém čase se dostali do cíle plavby, kterým byly Ivančice, rodné město herce Vladimíra Menšíka.     

Znaveni ale veselí a plní zážitků jsme se vypravili na cestu do hájovny, která se nachází na okraji Brna nad vesnicí Bosonohy, kde jsme měli strávit noc. Byli jsme pozváni na oslavu narozenin jednoho účastníka naší akce. Jak velké byly naše plány na večer. Ovšem když jsme dojeli na místo, dali si první pivko, najedli se ugrilovaného masíčka a vykouřili vodní dýmku, naděje pohasly, protože jsme byli z vody tak unaveni, že jsme radši zalezli do auta a přichystali se ke spánku. Venku burácela bouřka, blesk stíhal blesk, kapky deště bubnovali na kapotu auta, a my si hověli v suchu a pohodlíčku a poslouchali písničky, které nás nakonec ukolébali ke spánku.

Ráno nebylo po bouřce ani stopy. Pokud bychom nemuseli vylévat vodu z neoprenových bot, které jsme si nechali sušit venku na lavičce, nikdo z nás by nevěřil, že vůbec v noci pršelo. Za to co se týče komářích štípanců, těch jsme měli na sobě všichni nepočítaně. Jestli nás někdo chvíli pozoroval, musel si myslet, že máme auto plné blech :)

Jenom co jsme se trochu pobalili, tak jsme vyjeli směr Štěpánov nad Svratkou, což byl náš dnešní start vodáckého programu. Svratka pramení ve Žďárských vrších a na své cestě vytváří 3 přehrady. My jsme pluli úsek až pod přehradou Vír II, který se vyznačuje úzkými meandry s porostlými břehy a vrbami a končí rychlejší jízdou tmavým údolím se skalami. Při své plavbě jsme potkali až šest jezů s pohádkovými názvy jako Černvír, které jsme si náramně užili. Osmnáctikilometrovou plavbu jsme zakončili před železničním mostem v Borači, kde je dobré výstupní místo. A tak náš vodácký víkend zase skončil. Sice unavení ale s pozitivními pocity a správnou náladou jsme v odpoledních hodinách pomysleli na návrat. Věci jsme tedy nabalili zpátky do auta, naposledy pofotili a ujížděli směr Brno, Frýdek, Ostrava a Havířov… hlavně směrem do hajan:)

Napsala: Jana Stiborková