Všechno začalo tak nevinně. Jako na začátku každé naší výpravy jsme posbírali účastníky, udělali opravdu velký nákup v jednom nejmenovaném nákupním středisku (mimochodem mají tam mooooccc dobré housky se sekanou :) ) a vydali se vstříc dalším dobrodružstvím.  Kemp ve Vítkově Podhradí nás přivítal s otevřenou náručí. Nevěřili byste, jak je složité vybrat správné místo kam složit svá unavená těla. Nakonec jsme ale zvítězili a začali vybalovat věci a stavět svá obydlí. Do rytmu zatloukání kolíků a šplouchání vody nám hrála kapela místních domorodců. Večerní oslavu narozenin jsme začali předáváním dárků (jak taky jinak :) ). Dárky byly opravdu originální – nafukovací krýgly na pivo se hodí v každé situaci, o stříkací pistolce, dětské trumpetě a ocasu na koubouk ani nemluvím. Potom se zábava rozjela v plném proudu. Sedělo se u ohně, hrálo se na kytaru a zpívali se písničky. Samozřejmě nesměla chybět ani láhev lahodného zlatavého moku. Někteří si vyzkoušeli i nedobrovolné noční koupání v Moravici. Nevím, jestli už se nemohli dočkat vody nebo si prostě jenom chtěli ulovit něco k snědku, ale každopádně bylo pro nás velkým překvapením, když jsme je nenašli sedět vedle sebe na lavičce, ale plavat ve vodě. Odborné vylovení ospalých rybek nebyl žádný problém, a tak se posléze všichni dostali do svých spacáků.

Sobotní ráno bylo zamračené a trochu poprchávalo. Brzké ranní vstávání bylo pro některé ospalce menším trestem, ale všechno se zvládlo a my se tak vydali na objevování sice již velice dobře známých, ale stále se měnících končin. První překážkou bylo přepádlovat nádrž v Podhradí. Na hladině se neobjevila ani jedna vlnka a pro mnoho našich posádek byl velice těžký úkol dostat se na druhou stranu nádrže. Jez v Podhradí je pro vodáky nesjízdný, a tak bylo potřeba lodě přenést. Od této chvíle už se řeka krásně rozeběhla mezi lesy a loukami a my se kochali okolní krajinou. Nebylo třeba ani moc pádlovat, tak se háčci mohli sem tam flákat a zabezpečovat občerstvení pro své zadáky. Jezy jsou na tomto úseku Moravice tři. Musím ovšem podotknout, že jsme byli všichni tak šikovní (asi se nikdo z nás nechtěl moc namočit, přece jenom nebylo zrovna to pravé letní počasí), že se celou cestu nikdo z nás ani jednou necvaknul. Po cestě jsme potkávali další skupinky vodáků a dávali se s nimi do řeči, občas jsme si zasoulodili a popili horký čaj. Po projetí  jezu v Žimrovicích nás čekal poslední úsek cesty, kde se nacházejí tzv. “schůdky”, které jsou vodáky velice oblíbené, a my jsme se na nich taky hezky vyřádili. Naše cesta končila v Brankách u Opavy, kde jsme se plni zážitků z právě prožité plavby, převlíkli do suchých věcí, sbalili lodě a vydali se nazpět do kempu v Podhradí.

Každý se těšil do horké sprchy, a proto když jsme dojeli na místo, všichni popadli ručníky a rozutekli se teplu vstříc. Ti rychlíci, kteří byli ze sprchy první, měli za úkol dát do provozu gril, který jsme si přivezli. Jak moc přišli vhod grilovaná kuřátka a klobásky po celodenním hladovění ani nemusím moc zmiňovat. Po první várce se pomalu nestihlo ani zaprášit. Ovšem jako tradičně jsme to s počtem kuřat a chlebů trochu přehnali. A i když mezi námi byli zdatní jedlíci, hromada ugrilovaných kuřat se stále zvětšovala a zvětšovala, až zabrala skoro půlku stolu. Jak bláhově jsme si mysleli, že se to nakonec přece jenom stihne dojíst. Ještě ráno nás přivítali tři tácky plné zmoklých kuřecích kousků. Ale jinak se večeru nedá co vytknout. Jako už tradičně, čas strávený při zpívání trampských písní a povídání si u ohýnku bývá nejčastějším tématem vzpomínek. A na tuto akci její účastníci budou vzpomínat opravdu dlouho.

Nedělní ráno nás opět přivítalo mírným deštěm. Část naší výpravy to odradilo od další vodácké plavby a tak se rozhodli vytvořit uklízecí jednotku. Zůstali v kempu, ještě si trochu zdřímli a pak se dali do balení věcí, aby na nás mohli čekat s autem v cíli naší cesty, v Brance u Opavy. Druhá polovina tzn. my zdatnější jsme se vydali opět na cestu. Zase jsme Moravici sjížděli od Podhradí, přes Žimrovice, kolem zámku v Hradci nad Moravicí, do již zmiňované Branky u Opavy. Tentokrát byla cesta rychlejší, bez zbytečných zastávek u jezů a pauz na svačinku. Do cíle jsme se dostali asi za tři hodinky. Pak nastala fáze vybalování, mytí lodí, vyhazování nepotřebných věcí a opětovné balení.

Nakonec jsme se přece jenom úspěšně nasoukali do aut a vyrazili na zpáteční cestu do svých domovů. Všichni unavení, ale spokojení se těšíme na další akci plnou zábavy a nových zážitků. Tak se snad brzy uvidíme…co vy na to?

Napsala: Jana Stiborková