Jezy kam se podíváte. Tak tahle věta přesně vystihuje asi 6 – 7 kilometrový úsek od přehrady Bystřička až do soutoku se Vsetínskou Bečvou. Po dvou týdnech strávených doma, jsme vytáhli raft a opět se vydali na cesty. Tentokrát nás zaujalo vypouštění přehrady Bystřička, která se nachází v Hostýnských vrších. Na krátkém úseku se vyskytuje značné množství bezpečných jezů od malých stupínků až po velké kolmé jezy, u kterých jsme i my, zkušení vodáci, zažívali chvíle plné adrenalinových zážitků.

Když jsme dorazili na místo setkání, oblékli jsme se do neoprenů, ve kterých nám za chvíli bylo opravdu velké teplo vzhledem k tomu, že krásně svítilo sluníčko a foukal teplý letní větřík. Nafoukli jsme lodě (raft, kanoi) a vypluli na vodu.

Hned první jez nás velice překvapil, když nám lodě, které jeli před námi doslova mizely před očima. S odhodláním jsme se opřeli do pádel a jaké bylo naše překvapení, když po splutí jezu jsme zadáka našli uprostřed raftu. Chudáka ho to vyhodilo do vzduchu a on byl vydán na milost osudu :-) Naštěstí to dopadlo dobře a u dalších jezů se už poučil a držel se raftu jako klíště. A tak jsme dál pokračovali jako na houpačce. Pořádně jsme si to užívali a s námi samozřejmě také přihlízející nadšenci, kteří nesměli chybět u žádného většího jezu. Až nám bylo líto, když se před námi objevil cíl naší plavby.  Vyskákali jsme na břeh a naložili lodě na auta, která pod jejich tíhou klesla o pár centimetrů. No byla to úžasná podívaná :-) Lodě i účastníky akce jsme vyvezli nahoru k přehradě a odtud jsme opět započali sjezd. Po druhé už nás nic nepřekvapilo a my si užívali plavbu a pořizovali fotografie (což je samozřejmě ústřední náplní každé naší výpravy :-)). V závěru akce nemohlo chybět společné koupání, při kterém jsme se dosytosti vydováděli. Lehce unavení, ale spokojení jsme se poté uvelebili u stolku pod slunečníkem a vychutnávali si grilované domácí klobásky a kuřátka. No prostě lahoda!

Odpoledne ubíhalo, a tak se přiblížil čas odjezdu. Všichni jsme se rozloučili, navzájem se ujistili, že na další akci se určitě potkáme a vyjeli jsme na cestu. Ovšem co se nestalo! Auto, které mířilo přes Ostravu do Havířova špatně odbočilo a mířilo směr Hranice. A co udělala naše chytrá posádka? Využila této zajížďky a rozhodla se navštívit Zbrašovské aragonitové jeskyně. Byla to taková třešnička na dortu. Procházet místy, kde se kdysi za pomoci šňůry na prádlo spouštěli první objevitelé těchto jeskyní. Lákala nás tajemná místa, která ovšem byla návštěvníkům nepřístupná. Krásným skalním útvarům jsme nemohli odolat a museli se u nich tajně vyfotit :-) Na konci prohlídky na nás čekal zapomenutý jeskyňář, který měl tvář sešlou věkem (už tam ležel asi opravdu dlouho:-)). Zamávali jsme mu na rozloučenou, šlápli na plyn a zmizeli v kapkách deště.

Byl to úžasný a jedinečný vodácký zážitek. Příště zase AHOOOOOOOOOOOOOJJJJ!

Napsala: Jana Stiborková